Smrt.

18. února 2008 v 19:49 | Arriel
Znáte ten pocit strachu a beznaděje?Přesně tak se teď cítím,mám strach ze života,prostě ze všeho co se mi děje.Je pár dnů před Vánocemi a já sedím na své posteli,doma.Zabaluji ještě pár dárků pro mojí starší sestru,se kterou bydlím v malém domku.Naši umřeli při autonehodě a mě už zbyla jen ona.

I tak mi dávala světlo do života,zbyla mi taky jen ona a s ní jsem se cítila fakt krásně.Byla to moje nejlepší kámoška a zároveň sestra.
Z ničeho nic jsem uslyšela výkřik!Její výkřik!Vyběhla jsem vyděšeně z pokoje a seběhla schody.Bože!Melanie ležela na zemi,celá od krve.Hrklo ve mně a rychle jsem k ní přiběhla.S pláčem jsem jí vzala do náruče a snažila se jí ránu co nejvíce zatlačit.
Krvácela z břicha a krev nechtěla ustat.Klepala se,celá se třásla a pomalu umírala.
"Brumbále!" volala jsem o pomoc,která se nechtěla objevit.
"Hla-hlavně žij." Vysoukala ze sebe Melanie.
"Ne!Ty neumřeš!Prosím Melanie,musíš žít!" rozbrečela jsem se ještě více a houpala s ní ve své náručí.Pevně jsem jí stlačovala ránu,ze které pořád valila krev. "Brumbále!" volala jsem a pořád nic.
"Slib mi to a vyř-řiď Mikeovi,že….že ho miluju." Řekla už úplně bez sil.
"Slibuju." Řekla jsem a políbila jí do vlasů. "Brumbále!" konečně se objevil a jakmile viděl Melanie,vzal jí do náruče.Chytla jsem se ho za hábit a v rychlosti jsme s přemístili ke svatému Mungovi.Jakmile jí uviděli,kouzlem jí odčarovali pryč a sami se přemístili do neznáma.
Sesunula jsem se na nejbližší židli,schovala si tvář do dlaní a neustále brečela.Začla jsem se kymácet dopředu a dozadu,byla jsem úplně mimo.
Po půl hodině ke mně přišel Brumbál a netvářil se dvakrát nejlépe.Postavila jsem se a čekala co řekne.
"Je mi líto,zemřela." Vysvětlil a po tváři mi začla kutálet jedna slza za druhou,svalila jsem se na zem a začla do ní bušit.
"Ne!Prosííííím to ne!" řvala jsem jak na lesy a nehodlala přestat.
"Lauro,notak vstaňte." Pobízel mě Brumbál a chtěl mě chytit za ruku,já mu uhla.
"Proč jste nepřišel dřív,proč zrovna ona?!"
"Lauro." Ozval se známý hlas paní Potterové.Znala jsem jí jen trošku,z některých svateb,na kterých byla i se svým manželem a měla jsem jí fakt strašně ráda.
Čapla si ke mně a pohladila mě po vlasech.
"Proč ona?" ptala jsem se tiše a pořád brečela.
"Musíš jít odtud,profesor tě odvede k nám." Řekla,ale já jí nevnímala.
Cítila jsem,jak mě někdo bere do náruče a menší škubnutí.poté mě položil do postele a já se převalila na bok,aby na mě nemohli vidět.Naštěsti mě,nevím kde,nechali být a já se znovu rozbrečela,načež jsem vyčerpaně usla.
Ráno jsem se probudila hrozně brzo a byla jsem úplně vyčerpaná.Nevěděla jsem k jsem a taky jestli je to doopravdy pravda,nebo je zlý sen.Vstala jsem a odešla ke dveřím.Vyšla jsem na menší chodbičce a dostala se k menším schodům,které byly obklopene zdí s rodinnými fotkami.Poznala jsem na ní své spolužáky,Jamese a Siriuse.Také paní Potterovou se svým manželem,tudíž jsem asi u nich.
Když jsem sešla schody,objevila se přede mnou kuchyňka s jídelnou a velký obývák.U stolu seděla paní Potterová se svým manželem,Jamesem se Siriusem a dokonce i s Lily.
Jako první si mě všimla paní Potterová a nakonec všichni.
"Potřebuji mluvit s Brumbálem." Dostala jsem ze sebe.
"Teď to nepůjde,má nějakou práci,nejdříve by si se měla převléci." Řekla paní Potterová a já si až teď všimla,že mám na sobě oblečení,které je stále od sestřiny krve.
Zase jsem viděla její tvář a znovu se rozbrečela.
"Já potřebuji k Mungovi." Vysoukala jsem ze sebe,ale než mi stačil kdokoliv odpovědět,málem jsem se skácela k zemi,naštěsti jsem se stihla opřít o sedačku,ale i tak se mi mlžilo před očima.
Cítila jsem kolem pasu něčí teplé ruce a dotyčný mě vzal do náruče.Schoulila jsem se k němu a najednou se cítila v bezpečí.Odnesl mě zpátky do pokoje a položil na postel.
Znovu jsem usla,ale stále jsem cítila teplou ruku,která svírala tu mou.
Když jsem se opětovně probudila,svítilo krásné sluníčko.Posadila jsem se a porozhlédla se po pokoji,nikdo nikde.Na okraji postele leželo nějaké oblečení a tak jsem se s těží odešla osprchovat.
Smývala jsem ze sebe sestřinu krev a znovu se rozbrečela.Posadila jsem se na podlahu sprchy a nechala na sebe dopadat teplý proud vody.
Zahleděla jsem se na menší otvor,ve kterém se ztrácela Melaniina krev.Po dlouhé chvíli,kterou jsem proplakal se ozvalo tiše klepání na dveře.
"Lauro,v pořádku?" ptal se něčí hlas,zřejmě Lily.
"Jo." Řekla jsem,postavila se a zastavila proud vody.Osušila jsem se a oblékla se do oblečení.Konečně jsem se cítila aspoň trošičku lépe.
Vylezla jsem z koupelny a koukla na Lily,která seděla na mé posteli.Smutně na mě koukala a já hned vyrazila ke dveřím.
"Paní Potterová ani pan Potter tu nejsou,jsem tu jen já a kluci.Nedostaneš se odtud,dům je kouzlem zabezpečený." Vysvětlila.
"Proč?" optala jsem se a stále držela kliku a koukala na dveře.
"Já nevím,ale nechceme tě tu držet o to nejde,jen se chceme chránit před tím,co zabil…." Zadrhla se.
"Já to vím Lily,má sestra mi zemřela v rukou." Řekla jsem a dveře se pomaličku otevřely,ustoupila jsem.Dovnitř vešel James se Siriusem.
"Jak se cítíš?" optal se mě James.
"Kdy se vrátí vaši?" optala jsem se ho.
"Pozdě." Vysvětlil.
"Kde jsou?"
"U svatého Munga."
"Proč?"
"Šli zařídit vše kolem tvé sestry,Brumbál je o to poprosil,říkal,že na to nejspíš nebudeš dost silná."
"Jak on může o něčem takovém rozhodovat?!K čertu to jeho jsem volala a co on mezitím dělal?Někde si seděl u kafíčka a mi mezitím umírala sestra přímo v náručí!" nadávala jsem a posadila se na židličku,která stála u prádelníku.Schovala jsem si tvář do dlaní a zase brečela,divila jsem se,že je ještě co.
"Je mi to líto." Řekl James.
"Radši běžte." Vyhnala je Lily a já už slyšela jen zaklapnutí dveří.Lily přišla ke mně a klekla si přede mě.
"Nebudu tě utěšovat…." Začla a já se na ní podívala. "Vím,že by ti to nijak nepomohla,ale chci jen říct,že je mi to líto a že tu pro tebe vždycky budu,stejně jako kluci."
"Proč?Doteď jste mě neznali."
"Ano,doteď,teď tě známé a chceme ti pomoct."
"Mě nejde pomoct." Zašeptala jsem.
"Aspoň se pokusíme,přátele snad neodmítneš,nebo ano?"
"Ne,neodmítnu." Řekla jsem a objala jí.
Schoulila jsem tvář do jejich rudých vlasů a znovu se rozbrečela.Hladila mě po vlasech a konejšivě se mnou pohupovala.Nakonec jsem se uklidnila a podívala se na ní.
"Děkuju."
 


Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 18. února 2008 v 20:36 | Reagovat

Páni krásnej začátek ikdyž smutnej takže URČITĚ pokračuj!!!

2 Antionette Antionette | 18. února 2008 v 21:19 | Reagovat

Teda... to je fakt smutný.... Rozhodně pokračuj, je to skvělé :)

3 Hannah Hannah | E-mail | Web | 4. května 2008 v 19:05 | Reagovat

:)

4 Aneta Aneta | 14. května 2008 v 15:19 | Reagovat

to je fakt smutný

málem jsm se u tohorozbrečela

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama