Tom u jezera.

30. ledna 2008 v 19:40 | Arriel
"Tak řekneš mi konečně,kde jsi přišla k tomu jménu?" optal se mě Tom.
"Nedávám odpovědi zadarmo." Řekla jsem s úsměvem.Bavilo mě ho dráždit. J
"Tak co za to chceš?"

"Co dáš?"
"Nevím,řekni si."
"To ti na tom tolik záleží?"
"Jo,protože jsem to jméno zatím nikomu neřekl."
"Ani Belatrix?"
"Proč bych to měl říkat zrovna jí?"
"To nevím,pořád jste spolu,tak si jí určitě něco řekl."
"Nejsme spolu pořád,copak jí tady někde vidíš?"
"No nevidím." Přiznala jsem.
Mám se přece od Toma držet dál,ale nějak mi to nejde.
"Tak řekneš mi to?"
"Ne." Řekla jsem stále s úsměvem.
Naštvaně mě pustil a zmizel za regálama.Já se radši pustila do úkolů.
Jakmile jsem to měla hotové,odešla jsem do společenky a potom hned do prázdného pokoje.Hodila jsem věci na stolek a svalila se na postel.
Když se tam objevila Rose,raději jsem se vytratila někam do neznámá.Prošla jsem snad půlku Bradavic,když jsem z dálky uslyšela něčí pláč.Zašla jsem za roh a uviděl tu Zrzku,která mi pomohla s úkolem atd.
Přišla jsem k ní a čapla si před ní.Teprve teď si mě všimla.
"Co chceš?" optala se mě naštvaně.
"Jen ať si přiznáš,ž máš toho Pottera ráda,jen se trápíš."
"Ty ho znáš?"
"Vy jste známá dvojka,která se pořád hádá,už jsem se o vás doslechla." Vysvětlila jsem.
"Aha." Řekla se vzlykem.
"Tak přiznáš si to?"
"Co?"
"Notak,dej tomu klukovi šanci,všichni o něm říkají,že je nafoukanej blbeček,ale každý je nějaký."
"Do toho ti nic není!"
"Ale je,vtěřím se mezi vás a budu tak dlouho otravovat,doku se nedáte dohromady." Řekla jsem jistě a dívenka se uchichotla.
"To nejde,ty je neznáš,ta jejich čtveřice pořád ničí lidem život."
"No a?To neznáš Zmijozeláky,notak začni žít a netrap se tím,co bylo,ale co bude.Co když už to nedělají a jsou to všechno jen hnusné pomluvy."
"Možná máš pravdu." Přiznala a utřela si slzy.
"To si piš že mám." Řekla jsem s úsměvem a ona se také usmála.
"Jo,já jsem Lily Evansová." Řekla a podala mi ruku.
"Lauren Weayerová." Řekla jsem a potřásly jsme si pravicemi.
"Díky." Dodala Lil a společně jsme se postavili.
"Ráda pomáhám lidem,i když jsem ve Zmijozelu." Vysvětlila jsem a odešli do věže.
Mezitím mi Lily řekla něco málo o Bradavicích a její historii.Nakonec jsme se rozloučily a já odešla do síně na večeři,kde bylo naštěsti a zatím pár žáku.Usadila jsem se ke stolu a naložila si jídlo.Nakonec se přiřítilo plno studentů a mezi nimi i Tom s Belatrix a služtičkami.
Jen jsem si odfrkla a začla si v jídle jako vždy jen ňimrat.Když sem však uviděla procházet kolem mě Zmijozelského Famfrpálového kapitána,blesknul mi hlavou krásný nápad.
Když se klučina usadil,vydala jsem se za nim.
"Ahoj." Řekla jsem mile a usadila se vedle něj.
"Co potřebuješ?" optal s a mezitím si začal nakládat jídlo.
"Ať tohle hodíš po Belatrix." Řekla jsem a ukázala mu lahvičku s lektvarem.Chvíli mě zaujatě pozoroval,ale nakonec si lahvičku vzal.
"S radostí." Řekl s úsměvem.
"Díky,jsem tvým dlužníkem." Řekla jsem a odešla.
"To si budu pamatovat." Zakřičel ještě na mě a já se vrátila ke svému jídlu.Když už byla síň plná lidí a profesorů,Belatrix na hlavě přistál můj lektvar.
Naštvaně se na mě podívala a navzájem jsme se propichovaly očima.Já se ale z ničeho nic usmála a zamávala jí.Naštěsti byla dost daleko. J
Ona však najednou začla zpívat!Přes celou síň se začly rozléhat její toniny,které byly fakt strašné a falešné.Všichni se rozesmáli,teda až na mě a Toma.
Bella totiž zpívala nějakou zamilovanou písničku a věnovala jí Tomovi.Všichni se váleli v křečích na podlaze a Tom na ní nevěřícně zíral.Ke vší smůle k ní přišla profesorka Mcgonagalová,která jí odvedla pryč.
Ke mně však odešel profesora Brumbál,ale nemohl zakrýt pobavení.Doufám,že jsem si u něj aspoň trochu šplhla.
"Lauren,pojď se mnou." Řekl profesor a společně jsme odešli před síň.
"Co se děje?" optala jsem se ho.
"Neupozorňujte na sebe tolik.Jaké kouzlo jste na ní vyslala?"
"Elimiru." Řekla jsem,ač nerada.
"Dobře,teď se raději vraťte.Doufám,že se tohle už nebude opakovat."
Jen jsem přikývla a profesor odešel zřejmě na ošetřovnu,Já jsem se vydala pryč z hradu.Procházela jsem se kolem jezera snad dvě hodiny,když jsem uviděla někoho se blížit.Nakonec jsem v měsíčním světle rozpoznala Toma.byl celý mokrý a promrzlý.
"Co se ti stalo?" optala jsem se ho a přišla k němu.
"Nestarej se!" řekl chladně a obešel mě.Nepodařilo se mu to a nechtěně do mě vrazil.Už chudák nemohl,opřel si hlavu o mé rameno.Celý se třásl zimou a já ho objala.
"Musíš na ošetřovnu." Řekla jsem a začla mu třít ramena,protože byl celý promrzlý.
"Ne,to zvládnu." Řekl a už se chtěl vydat pryč.Samou zimou se mu rozklepaly zuby.
"Nech si aspoň jednou za život pomoct." Řekla jsem a podívala se mu hluboko do očí.nakonec jen souhlasně přikývl a já ho chytla kolem pasu.On se mě chytl kolem ramen a společně jsme vešli do hradu.Navedl mě do podzemí k obrazu Salazara Zmijozela.
Pošeptal heslo a obraz se znovu otevřel.
Vešli jsme dovnitř a vyšli do 4 patra,kde jsme hned odešli do pokoje.Postavila jsem se s Tomem k hořícímu krbu,kde už nebyl stůl,ale nějaký malý kobereček,který zřejmě sloužil k menšímu odpočinku,Potom tam byly nějaké malé polštářky.
"Sundej to oblečení." Řekla jsem mu.
 


Anketa

Hele je to taková ptákovina,ale prostě jestli chceš tak udělej klik a mas to.Snad ti to nic neudělá.

♥ Klik! ♥ 100% (293)

Komentáře

1 Enif Enif | Web | 31. ledna 2008 v 21:59 | Reagovat

to je dost brutalni takle to useknout. ale jinak krásná kapitolka, jsem zvědavá co se bude dít dál.

2 Hannah Hannah | E-mail | Web | 22. května 2008 v 14:16 | Reagovat

wow, takhle zvostra? Heh...Pěkné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama