Podlehneš!

2. ledna 2008 v 17:13 | Arriel
Ráno mě vzbudil zvonek.Potichu jsem přešla ke dveří a kukátkem jsem se podívala kdo tam je.Stála tam Marlene se ségrou a skupinou.Šáhla jsem na kliku a přemýšlela,jestli otevřít nebo ne.Zazvonili asi pětkrát a potom jsem uslyšela vzdalující se kroky.

"Jane!Vím že tam jsi,otevři prosím!" naléhal Linke. "Něco jsem ti přinesl." Řekl a dotyčnou věc položil na zem a odešel.
Po chvíli jsem otevřela dveře a na zemi byl košíček se štěňátkem,které mělo okolo krku červenou mašličku.
Zasmála jsem se a vzala ho do náruče.Porozhlédla jsem se po chodbě a na konci uviděla Linkeho.Navzájem jsme se na sebe podívali a já radši vzala košík a zalezla do bytu.Oblékla jsem se a se štěňátkem šla ven.Hned jsem vlezla do prvního obchodu se psím zbožím a koupila vše potřebné.Dala jsem mu obojek a vodítko a odešla do parku.Posadil jsem se do trávy a s Emilkem si začla hrát.Po půl hodině se vedle mě posadila ségra.
"Ahoj." Pozdravili jsme se.
"Copak potřebuješ?" optala jsem se jí.
"Tebe,dneska odjíždíme."
"Neměli jste jet až za pár dnů?"
"Měli jsme jet koncem týdne,ale naši chtějí jet už teď." Řekla a na slovo měli jsme… si dala záležet.
"Dobře,v kolik jedeme?"
"Chceš zase utíkat?"
"Už ne."
"Fajn,jede se za tři hodiny,vlakem."
"O.K. Proč vlastně spolu mluvíme Německy?"
"Asi proto,že jsme v Německu." Řekla a společně jsme se zasmáli. "Jdeš už domů?" optala se mě.
"Jo jdeš se mnou?"
"Jasně." Řekla a vydali jsme se ke mně domů.
Jakmile jsme zalezli do bytu,začla jsem rychle balit.Po dvou hodinách se odešla sbalit i ségra a řekla,ž za patnáct minut před panelákem.Naházela jsem věci pro Emilka do tašky,naposledy se podívala na byt a vyšla ven.Už tam stála máma s tátou a přivítali se.
"Hrozně ses změnila." Řekla máma se slzami v očích.Jen jsem se usmála a nastoupila do taxíku,který nás odvezl na nádraží.Jakmile jsme dali kufry na pás,který je odvezl do zadní části vlaku,jsme se postavili k vlaku č.4 a čekali,kdy nám dají pokyn k nástupu.Z dálky jsem však uviděla přicházet Marlene se skupinou.Podívala jsem se na ségru,která nasadila omluvný výraz a odešla ke skupině.
Marlene se od všech odpojila a přišla ke mě.
"Promiň,nevěděla jsem co mluvím." Řekla.
Podala jsem mámě Emilka,otočila se k Marlene a objala jí.
"V pohodě." Řekla jsem a společně se vydali ke skupině.Se všema jsem se rozloučila a už jen zbýval Linke.Byl dál od skupiny a já k němu došla.
"Díky za pejska." Řekla jsem s úsměvem.
Linke ke mně přišel a bez váhání mě políbil.
"Neodjížděj." Pošeptal mi do ucha a objal mě.
"Pojeď se mnou." Řekla jsem s úsměvem a podívala se na něj.
"Dobře." Řekl s úsměvem.
"Beru tě za slovo." Řekla jsem,chytla ho za ruku a odešla ke skupině. "Kdo jede s náma na výlet?"
Všichni se na mě nechápavě podívali,ale překvapivě souhlasili.Doběhli jsme koupit lístky a nasedli do vlaku.Mamka s taťkou se nám jen smáli.Jakmile jsme dorazili,spokojeně jsme odjeli domů.Nakonec jsem všechny přemluvila,ať bydlí u nás.Než jsme se vybalili a všechny nastěhovali do pokojů,byl tu večer.Všichni se posadili do obýváku a začli si povídat.Po chvíli jsme se však unaveně vytratili do pokojů a usli.Ráno jsem se probudila jako první a odešla na konec chodby.Otevřela jsem jedny dveře a vešla do bráškova pokoje.
Všechno bylo při starém a na svém místě.Podívala jsem se na klavír a vzpomněla si,jak mě natáčel.Usmála jsem se a zavřela dveře.Odešla jsem k protějším dveřím a potichu je otevřela.Vešla jsem dovnitř a zavřela.V posteli ležel Linke a spokojeně spinkal.Vypadal fakt sladce.Klekla jsem si vedle něj a lehce ho políbila na rty.
"Dobré ráno." Řekla jsem s úsměvem.
Linke se také usmál a já si vlezla k němu pod peřinu.Přitáhl si mě blíž k sobě a políbil.
"Kdepak máš pejska?" optal se.
"Jmenuje se Emilek." Řekla jsem a Linke se zasmál.
"Emilek?"
"Je ti něco k smíchu?" optala jsem se ho a polechtala.
"Dobře,jeho jméno není k smíchu." Řekl a zase se zasmál.
"Buď rád,že jsem ho nepojmenovala po tobě."
"Tak to jsem fakt rád."
Někdo zaklepal a do pokoje nakoukla ségra.
"Vstáváme vy dva,dneska tu jsou oslavy,musíme pomáhat v kostele."
"Jasně." Řekla jsem a ségra odešla.
"Musíme tam jít všichni?" optal se a položil si hlavu na mou hruď.
"Jestli nám pomůžeš,večer tě bude čekat překvapení." Řekla jsem a Linke se na mě podíval.
"M……Vážně?" optal se nejistě a já přikývla. "Dobře." Řekl a vyskočil z postele.Oblékl se a já ho jen pozorovala. "Notak,vstávej!" pobízel mě.
Já ho poslechla a odešla do svého pokoje.Také jsem se oblékla a vzala pejska ven.Bydlíme v takové malé vesničce.Náš dům je na kopci a okolo není nic než stromy a krásné rozlehlé pole.
Emilek si začal hrát s naší kočkou a já pozorovala krajinu.
"Pořád máš stejný výraz,když se díváš na krajinu." Řekla máma a postavila se vedle mě.
"Nic se tu nezměnilo."
"Jsem ráda,že jsi zpátky doma a konečně šťastná."
"A co ty a táta?"
"O nás neměj strach." Řekla a objala mě.
"Notak,přestaňte smutnit." Řekla ségra a všichni k nám došli.Ella zavřela číču s Emilkem do domu a vrátila se k nám.
Jo a Marlene se konečně dala dohromady s Davidem a ségra s Janem.
Franky se vybavoval s Timem a Jurim,taťka šel už napřed s mámou a všichni se vydali kousek za nimi.Já s Linkem jsme šli jako poslední.
"Jaké bude večer to překvapení?" optal se mě Linke zvědavě.
"To by nebylo překvapení." Řekla jsem s úsměvem.Linke se zastavil a dal ruce za záda.
"Dokud mi to neřekneš,nedotknu se tě a nepolíbím." Řekl důrazně poslední slovo a já se zasmála.
"Podlehneš."
"Nepodlehnu." Řekl rázně.
 


Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 2. ledna 2008 v 20:42 | Reagovat

Super mocky pěkný jen tak dál!!

2 Hannah Hannah | E-mail | Web | 19. května 2008 v 18:28 | Reagovat

:))) skvělé...pěkná kapitola...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama