Odchod a přichod. FINISH

10. ledna 2008 v 14:53 | Arriel
Ginny se naštvaně zvedla a s Hermionou odešli.Já jsem se svalila na kousek postele a byla jsem fakt na dně.Rychle jsem se sbalila,prošla jsem se ještě naposledy okolo Bradavic a v sedm večer jsem byla připravena ve společenské místnosti na ministryní.

Buclatá dáma se otevřela a do společenské místnosti vešla Hermiona s Ginny.
"Máš jít před Velkou síň." Řekla smutně Hermiona a všechny jsme se vydali před síň.
Tam už na mě čekal profesor Brumbál,ale ministryně tam ještě nebyla.Z Velké síně přišel George,Harry,Ron a Fred.Postavili se velký kus ode mě a čekali co se bude dít.
"Je mi líto,že se znovu odehrává něco takového." Řekl omluvně Brumbál a poslal mi menší úsměv.
"Díky." Poděkovala jsem a Ginny s Hermionou se postavili ke klukům.
Ze tmy se vynořila ministryně s nějakými chlápky a postavili se vedle Brumbála.Něco si tam začali povídat a já jsem odešla ke skupince žáků.
"Je mi to líto Ginny,nechtěla jsem tě zradit."
"To je dobré." Odpověděla a vší silou jsme se naposledy objali.
"Darjo!" zvolala na mě ministryně. "Mněli by jsme jít."
"Už jdu." Zvolal jsem na ní a otočila jsem se zpátky ke kamarádům. "Díky že jste mi pomohli." Naposledy jsme si poslali úsměv a já jsem odešla k ministryní.Fred se na mě ani nepodíval a díval se někam do neznámá.
Brumbál ke mně přistoupil a zašeptal mi do ucha: "V Bradavicích máš vždy otevřené dveře."
"Díky." Poděkovala jsem mu a s ministryní jsme odcházeli obklopeni chlapíky ven z Bradavic.Naposledy jsem se podívala na skupinku žáků a po chvíli mi zmizeli za zdí hradu.Nasedli jsme do kočáru a s velkými koňmi jsme odletěli na ministerstvo kouzel.
Ministryně mě posadila v jedné z kanceláří a odešla něco zařídit.Po hodině čekání vrazila do dveří a odvezla mě do světa Mudlů,kde mě ubytovala v jednom z nejdražších hotelů.Měla jsem jeden z nejlepších pokojů,ale teď bych to klidně vyměnila za Doupě.Po jídle co jsem si nechala donést,jsem ulehla do krásné velké postele a usnula.
Celý další týden jsem trčela zamčená v pokoji a nemohla jsem vůbec nikam.Prý nařízení ministryně.Byla pozdní sobotní noc a já jsem nemohla usnout.Neustále se mi zdálo o Bradavicích a o mých kamarádech.Chtěla jsem to mít už konečně za sebou.
Na druhý den ráno vešla do pokoje ministryně a přisedla si vedle mě na pohovku.
"Mám pro tebe šťastnou zprávu." Začala. "Tvojí rodiče jsou už konečně v Azkabanu,ale toho muže co byl v Bradavicích nemůžeme najít."
"Takže už můžu ven?" optala jsem se radostně.
"Ještě ne.Musíme ještě najít toho muže."
"Ale vždyť…."
"Dost diskuzí,prostě zůstaneš tady a nevylezeš z pokoje."
"Co když už vaší ochranu nepotřebuju."
"Být tebou tak si to rozmyslím." Řekla naštvaně a odešla.
Bylo mi to už jedno.Zavřela jsem se v pokoji a sbalila jsem si kufr.Mněla jsem v pokoji krb,což byla fakt velká výhoda.Jednou jsem požádala Hagrida o trochu letaxu,jak já jsem byla ráda že jsem si o něj řekla.Vlezla jsem do krbu s kufrem a hodila jsem letax na uhlí a při tom jsem zařvala "Bradavice!"
Přede mnou se objevila Nebelvírská společenská místnost.Vylezla jsem ven z krbu a kouzlem jsem poslala kufr do pokoje.Rychle jsem došla k chrliči a vyslovila jsem kouzlo.Po chvíli jsem stála přede dveřmi profesora Brumbála a jemně jsem zaklepala.
"Dále!" ozvalo se a já vešla do pracovny.
"Dobrý den profesore." Pozdravila jsem ho.
"Už jsem na vás čekal."
"Vy jste mě čekal?" optala jsem se ho vyjeveně.
"Jakmile jsem viděl vaší smutnou tvář,bylo mi jasné že se hned vrátíte.Mněla by jste však odletět do Doupěte."
"Tam já nemůžu."
"Ale můžete.Pan Weasly o vás ví."
"Cože!? Ale to pak ví úplně všichni."
"Neboj se,ví to doopravdy jen pan Weasly.Vrať se zpátky do společenské místnosti a odleť do Doupěte."
"Dobře,děkuji." Řekla jsem a pomalu jsem odcházela z pracovny.Za mnou však ještě profesor stačil zvolat.
"Těším se na vás příští rok."
Potichu jsem zavřela dveře a rychle jsem vtrhla do společenské místnosti celá rozzářena.Zavolala jsem zpátky kufr a rychle jsem vlezla do krbu a v mžiku jsem byla v Doupěti.
Vyšla jsem ven z krbu,ale nikdo tam nebyl.Vešla jsem do kuchyně,kde seděl akorát pan Weasly.
"Dobrý den." Pozdravila jsem.
"A,konečně jsi tady." Řekla šťastně pan Weasly. "Myslel jsem že už nedorazíš.Už mě nebavilo se pořád dívat na umučené tváře všech dětí."
"Umučené tváře?"
"Za celou dobu,co se vrátili se ani nezasmáli."
"A kde jsou všichni?"
"Odletěli krbem do Příčné ulice nakoupit nějaké věci,ale mněli by se co nejdřív vrátit."
"Tak já se zajdu aspoň vybalit."
"Jistě."
Zaraženě jsem odešla do pokoje a něco málo jsem si vybalila.Čekala jsem už hodinu a pořád nikdo nepřicházel.Sebrala jsem se a odešla jsem se projít po velké louce.Zastavila jsem se u stromu jako předtím a zase jsem uslyšela tu divnou ránu.
"Frede!" zvolala jsem šťastně a vší silou jsem ho objala.
Fred byl teď mnohem veselejší a celou mě umačkal.Na přivítanou jsem ho hned políbila.
"Jsem ráda že jsem tady." Řekla jsem mu šťastně.
"Já taky." Odpověděl a začal se hrozně culit.
"Čemu se zase culíš?" optala jsem se ho.
"Jen tak." Odpověděl.
Sedli jsme si ke stromu a neustále jsme se buď líbali nebo povídali.Po další hodině co ubjehla jsme se společně vydali zpátky do Doupěte.Nikdo tam ještě nebyl,až na pana Weaslyho,který seděl v kuchyni a četl si noviny,takže si nás vůbec nevšiml.Odešli jsme do Fredova a Georgeova pokoje.Sedli jsme si na postel a zase jsme si povídali.
Po chvíli jsme uslyšeli kroky po schodech a neznámá osoba šla přímo k nám do pokoje.Rychle jsem se schovala opětovně za dveře a do pokoje vtrhla smutná Ginny.Postavila se vedle mě a vůbec si mě nevšimla.
"Čemu se culíš?" optala se Ginny svého bratra.
Přišla jsem potichoučku k ní a polechtala jsem jí na bocích.Ginny sebou škubla a hned jsme se objali.
"Pane bože!Co tu děláš?" optala se hned jak mě pustila.
"Tak znáš to nudila jsem se." Řekla jsem rozesmátě.
Po chvíli přišla i Hermiona a ostatní a radostně jsme se přivítali.
Celý měsíc jsme se hrozně bavili,povídali jsme si a vymýšleli různé lotroviny.Paní Weaslyova už z nás málem dostala několikrát infarkt.Ale vždycky jsme se omluvili a ona se jen rozesmála. J
Byl tu poslední týden prázdnin.Usadili jsme se všichni na gauč a domlouvali jsme všechno ohledně školy.Fred s Georgem se už nemohli dočkat,až si otevřou svůj obchůdek a nás čekal poslední rok v Bradavicích.
Z nenadání se v pokoji objevil Brumbál a všechny nás pozdravil.
"Darjo,můžeš na chvíli?" optal se a mně nezbylo nic jiného než jít za ním do kuchyně.
"co se stalo?" optala jsem se,jakmile jsme zašli za roh.
"Mám pro tebe dobré i špatné zprávy."
"Tak začněte." Pobízela jsem ho.
"Vaše rodiče jsme zadrželi a sedí už v Azkabanu.Ale toho muže co se vloupal do Bradavic jsme ještě nenašli."
"To nevadí,myslím že ten už se neoběví." Řekla jsem a zmizela jsem na zahradě.
Takže už to všechno končí.Mojí rodiče jsou v Azkabanu a Edward je určitě někde za hranicemi.Stejně tomu nemůžu uvěřit a asi dlouho neuvěřím. L Ale mněla jsem podporu v přátelích a také ve Fredovi.Doufám že to takhle zůstane napořád.
A co můj úkol,kvůli kterému jsem měla zemřít?Můj úkol byl,abych porodila syna a dceru.Což se po dlouhém čase stalo,samozřejmě že s Fredem.Moje dvě děti měli v budoucnu zabránit zkáze světa.Tak mi to bylo předurčeno,ale už se asi nedozvím jak to skončilo.
 


Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 10. ledna 2008 v 17:43 | Reagovat

Super!!! Úžasnýýýýý!!!!!Krásnej konec!! Mocky pěkný!!! Aaaa škoda že je konec ale co všechno jednou končí!! Super!!!

2 Valli Valli | Web | 21. srpna 2008 v 17:59 | Reagovat

krááásný já prostě nemam slov :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama