Neznámé místo,neznámý muž.

29. ledna 2008 v 15:48 | Arriel
Chvíli zíral před sebe na pergamen,ale nakonec se na mě podíval.V jeho očích se mi vrátila vzpomínka,jak jsem byla v jeho pokoji poprvé.Držela jsem tu skleničku,která nátlakem mé ruky praskla.

Střepy se mi zaryly do dlaně,ale velkou část jsem upustila na zem.Radši jsem se sebrala a odešla ze společenky.Nevěděla jsem kam jdu,ale bylo mi to taky naprosto jedno.Šla jsem po točitém schodišti,pořád níž a níž.Došla jsem do nějaké chodby,kde bylo jen jedno obrovské okno,jinak samé obrazy.Došla jsem pomalu chodbou,kde i tak byla obrovská tma a malém jsem se přerazila o nějaký šutr.Nechápala jsem však,kde se tam vzala,ale neřešila jsem to.Došla jsem doprostřed chodby k oknu a podívala se na zakrvácenou ruku.Měla jsem tam pár střepů a jeden velký.
Ty malé jsem vytáhla,ale na ten velký jsem se jen koukala.
Uslyšela jsem kroky a ze tmy vyšel Tom.Hned šel ke mně,chytil mě pod krkem a přimáčkl ke zdi.
"Kde jsi přišla k tomu jménu?" optal se mě výhružně.
"Když mě uškrtíš,tak se to asi těžko dozvíš." Řekla jsem mu.
Chvíli se na mě díval a potom mě pustil.Nechtěně jsem se otřela hábitem o střep v ruce.Potichu jsem zasyčela,ale Tomovi to neuniklo.
Chytl mojí ruku a podíval se na střep.Pomalu ho vytáhl,ale vůbec to nebolelo.Potom mi přiložil svou dlaň na tu mou a já cítila menší chlad,ale ne z Tomovy ruky,ta byla teplá a hebká.Nevěděla jsem co udělal,dokud svou ruku nedal pryč.Po ráně nebyla skoro ani památka,jen malá jizvička,která nešla skoro vidět.
"Díky." Řekla jsem,ale po chodbě se z ničeho nic začly rozléhat něčí kroky,naše však ne.
Tom mě chytil za ruku a odtáhl až na konec chodby k velkému obrazu Salazara Zmijozela.Něco zašeptal a obraz se potichu pootevřel.Rychle jsme vešli dovnitř a ocitli se ve tmě,ale nezastavili jsme se.
Po chvíli jsme vyšli pod větším schodištěm a okolo bylo jen pár dveří.Odešli jsme ke schodišti a pomalu po nich šli,ale já se zastavila a pevně stiskla Tomovu ruku.On se také zastavil a otočil se na mě.
Stál jen o jeden schod výše.Trošku jsem se zachvěla,když se na mě tak nevinně podíval.
"Ty jsi Zmijozelův dědic?" optala jsem se ho,protože jsem chtěla navázat menší konverzaci.Taky jsem potřebovala vědět,kam jdeme.
"Neptej se a radši pojď." Řekl trošku zaraženě a pokračovali jsme dál v cestě.Došli jsme asi tak do 4 patra k jedným dveřím.Schodiště ještě pokračovalo dál,ale Tom otevřel dveře a společně jsme vešli dovnitř.
Bylo to tam docela velké,krb,před kterým byl stolek,sedačky a kousek dál velká postel.Nějaká skříň,dvoje dveře a všechno v typicky Zmijozelských barvách.v krbu plály veselé plamínky,ale i přesto mi bylo chladno.Tom odešel k jedným dveřím a zmizel.Já se posadila do křesla a koukala do ohníčka.
Někdo se však objevil přede mnou.Podívala jsem se na osobu a uvědomila si,že je to nějaký muž,o pár let starší něž já,kterého vůbec neznám.
"Kdo jste?" optala jsem se ho a postavila se.
"Jsem z budoucnosti." Řekl.
"Co tu děláte?Proč tu jste?"
"Jsem tu,protože jste mě tu sama poslala."
"Co?!" vyjekla jsem.
"Poslala jste mě tu,abych vás varoval."
"Před čím?"
"Spíš před kým." Řekl. " V budoucnosti jste….."
"Ne!Nechci nic vědět!" řekla jsem a vyšla z pokoje.Rychle jsem sešla schody a vyšla z obrazu na dlouhou chodbu.
Odešla jsem menší zkratkou ven z hradu.Došla jsem až k jezeru.
"Počkej!" uslyšela jsem za sebou.
Zastavila jsem se a otočila.Došel je mě ten mladík.
"Musíte mě vyslechnout." Pravil.
"Ne!Já nemusím nic!"
"Máte se vzdát Toma,musíte!"
"Proč?!"
"Protože vás stihne neštěstí.Jestli si s ním teď začnete,zamilujete se,ale on milovat neumí,nikdy by k vám necítil to co vy."
"Jak to můžete vědět?"
"Protože jste mi to sama řekla.V budoucnosti bylo pozdě a vy jste se do něj zamilovala.On vás však nikdy nemiloval a vy jste noci jen proplakala.Využil vás jen aby jste mu porodila potomka,protože mu to poradila Nagini,jeho had.Jednou jste s nim byla v jeho komnatě a ona tam byla také,řekla mu to,ale vám to zůstalo utajeno,až do doby,kdy jste mu dítě porodila."
"Nechci vás poslouchat,vypadněte!" řekla jsem naštvaně a on zmizel.
Raději jsem se vrátila do hradu a odešla do společenky.Ztratila jsem se v pokoji,kde naštěsti nikdo nebyl.Osprchovala jsem se a nakonec ulehla ke spánku.Trvalo mi dlouho,než jsem usla,ale nakonec se tak stalo.
Ráno jsme se s Rose probudily časně a hned jsme udělaly ranní hygienu,oblékly se a odešly na snídani.Naštěsti tam ještě nikdo nebyl a poprosila jsem rose,abychom šli raději dříve na hodinu.Něco málo jsme do sebe naházely a vydaly se ze síně,kde jsem však potkala osoby,kterým jsem se chtěla vyhnout.Zastavily jsme se a já se podívala na Toma.Ten mi pohled opětoval a se všema se taktéž zastavil.
Belatrix se na mě jen nechutně podívala.Raději jsme je obešli a odešly k učebně.Hodiny utekly rychle a Tom s Bellou byli v jiné skupině,naštěsti.Jen v pondělí,když máme Jasnovidectví jsou s náma a taky,když máme v pátek Lektvary,čehož jsem se docela bála.
Nakonec byl čas oběda a já se vydala samotinká do síně.Rose se mi ztratila,aspoň jsem měla chvilku klidu.
Vešla jsem do síně a usadila se doprostřed stolu.Vůbec jsem neměla hlad a v jídle se jen ňimrala.Když jsem viděla,že se blíži Belatrix s Tomem,zvedla jsem se a odešla do knihovny.Posadila jsem se k volnému stolu a potom jsem šla najít nějakou knihu.V knihovně naštěsti nikdo nebyl,teda skoro.
Někdo přišel,chytil mě kolem pasu,otočil tváří k sobě a přimáčkl z části k sobě a z části na regál s knihami.
 


Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 29. ledna 2008 v 16:17 | Reagovat

Héééj takhle to skončit!! Já stejně myslim, že to je Tom:)

2 Enif Enif | Web | 31. ledna 2008 v 21:53 | Reagovat

juuu tak to vypada zajimavě    du na další

3 Hannah Hannah | E-mail | Web | 22. května 2008 v 14:10 | Reagovat

Heh, zajímavě vypadají všechny...:D Pěkná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama