Ne,chci něco jiného.

1. ledna 2008 v 10:00 | Arriel
"Nahoře."

"Vzpomínky by měli zůstat tam kde jsou." Řekl naštvaně a album zmizelo.
"Proč?Co se stalo s tvojí rodinou?Proč se se mnou vůbec nebavíš a proč nosíš pořád ten plášť?"
"Ani na jednu otázku ti neodpovím.Tady máš nějaké věci." Řekl a hodil mi tašku na pohovku.
"Proč mi nechceš odpovědět?Co pořád skrýváš?"
Tom neodpověděl a zase zmizel.Sklesle jsem si sedla zpátky na pohovku a prohrabal jsem se oblečením.Odešla jsem do vedlejšího pokoje a převlékla jsem se.Lehla jsem si do postele a usnula.
Ráno jsem se probudila a vešla jsem do obývacího pokoje.Nikdo tam zase nebyl.Napila jsem se a vyšla jsem z domu.Byl zase krásný teplý den.Prošla jsem skrz velký les a vyšla jsem na malém paloučku.Bylo tam krásně.Procházela jsem se snad půlku dne.Mohlo být tak kolem třetí,když jsem se vrátila zpět do domu.Tom tam zase nebyl.Sedla jsem si na pohovku a čekala.Už se stmívalo,když se Tom objevil přede dveřmi.
"Ahoj." Řekla jsem a on jen přikývl. "Promiň za ten včerejšek,jen jsem chtěla vědět co se tu děje."
"To je dobré." Odpověděl a odešel do vedlejšího pokoje.
Po chvíli se vrátil a posadil se na pohovku.
"Jestli se chceš umýt,koupelna je tady." Ukázal a místo zdi se objevili dveře.
"Díky." Řekla jsem,ale ani jsem se nepohla.
"Tohle ti posílá Lily.Řekla že to nemám za žádnou cenu otevírat." Podal mi menší tašku.Jen jsem jí od něj vzala a položila jsem jí vedle sebe.
"Proč nosíš ten plášť?" optala jsem se a podívala jsem se mu přímo do očí.On však uhnul a zvednul se z pohovky.
"Proč s tím zase začínáš?"
"A proč mi to nechceš říct?" řekla jsem a stoupla jsem si přímo naproti němu.Dala jsem ruku pod plášť a pohladila jsem ho po tváři.Chtěla jsem mu konečně ten plášť sundat,ale on mě zastavil.
"Ne." Řekl jen jedno slovo a já jsem se posadila zpátky na gauč.
"Promiň." Řekla jsem sklesle.
"Proč to chceš všechno vědět?"
"Protože chci o tobě něco vědět.Pořád jen mlčíš,nebo neříkáš vůbec nic,protože tu nejsi!"
"Já o tobě taky nic nevím."
"Stačilo by,kdybys měl vůbec zájem."
"Dobře,tak kde máš matku?"
"To se dozvíš časem." Řekla jsem naštvaně a zvedla jsem se z gauče. "Půjdu se okoupat." Vzala jsem si tašku s oblečením a ještě tu,co mi poslala Lily a rázně jsem odešla do koupelny.Zavřela jsem dveře a sedla jsem si na zem.Nechápala jsem už absolutně nic.Byla jsem zase na dně.Proč mi nechce nic říct?Po chvíli jsem vstala a okoupala jsem se.Konečně jsem se cítila lépe.Otevřela jsem dopis,který přidala Lily do taštičky a pomalu jsem ho četla.
Stálo v něm:Doufám že jsi v pořádku.Nic se nám tu neříká a tak jsem poprosila Toma,aby ti předal aspoň tenhle dopis.Je na naší straně,takže se ho neboj,sice ho někdy nechápu,ale to je vedlejší.Brumbál neustále chodí nervózně po Bradavicích a o něčem bedlivě přemýšlí.Nikdo se v něm nevyzná,ani učitelé,což jde poznat na hodinách.Všichni tě pozdravujou a těší se,až se vrátíš.Ještě něco.Hlavně se nestrachuj,ale s Hagridem se něco děje.Pořád má u sebe doma nějaké návštěvy z ministerstva a taky jsem jednou v noci viděla,jak tam vchází Tom s Brumbálem,McGonagalovou a Filchem.Něco se tu začíná odehrávat a nemůžeme tomu přijít na kloup.Tak se měj a brzy se nám vrať.
Jakmile jsem dopis dočetla,vzala jsem si věci a vyšla jsem z koupelny.Tom zase někam zmizel,ale byla to vhodná příležitost o něm konečně něco zjistit.
Vešla jsem do pokoje,hodila jsem tašky na postel a začala jsem prohledávat skříně.Nikde nic nebylo,jen oblečení a nějaké maličkosti.Vjednom z šuplíčků jsem našla nějakou menší krabičku.Byly v nich fotky.Prohlížela jsem je a na jedné jsem uviděla Brumbála s mojí mámou asi tak před 19 lety.Byli v obětí a vypadali hrozně šťastně.Uslyšela jsem však kroky,byl to Tom a procházel pokojem a čím dál tím víc se blížil k pokoji.Rychle jsem vrátila krabici s fotkami zpátky,ale jednu jsem si nechala.Sedla jsem si na postel a dělala,že o něčem bedlivě přemýšlím.
Tom vešel do pokoje a neřekl jediné slovo.Vzal si něco ze skříně a zase odešel.
Já jsem se svalila na postel a fotku,kterou jsem si dala do kapsy,jsem si dala před obličej a koukala na ní.Po chvíli jsem se zvedla,fotku jsem strčila do tašky mezi oblečení a odešla jsem do obývacího pokoje.Nikdo tam zase nebyl,ale slyšela jsem zvuk vody,který vycházel z koupelny.
Posadila jsem se na pohovku a nevěděla jsem co mám dělat.Chtěla jsem se konečně vrátit do Bradavic,ale zároveň jsem z nepochopitelného důvodu chtěla zůstat tady.A co potom ta fotka mojí mámy s Brumbálem?Že by spolu něco kdysi dávno měli?Ale co potom můj táta?Měla jsem doopravdy spoustu otázek,ale nikdo mi na ně nechtěl odpovědět.Tom vyšel z koupelny a opětovně měl přes sebe plášť.
Neřekli jsme absolutně nic,jen jsme se na sebe zběžně podívali.Tom odešel do vedlejšího pokoje a já stále seděla na pohovce.
Už jsem to ticho nevydržela a vešla jsem do pokoje.Zavřela jsem za sebou dveře a posadila jsem se vedle Toma.
"Chceš se zase hádat?" Optal se mě.
"Ne,chci něco jiného." Řekla jsem rázně,posunula jsem se k němu o kousek blíž a políbila ho.On mi polibek opětoval a jemně mě chytl okolo pasu.Po dlouhé chvíli jsem se od něj odtrhla a pokusila se mu konečně sundat ten plášť.On mě opětovně zastavil,ale já se jen tak nedala a konečně mu ho sundala.
Je fakt hrozně pěknej.Má blonďaté vlasy,které mu spadají do obličeje a nádherné modré oči.No prostě vysněný kluk.Chvíli se na sebe jen tak díváme,ale Tom se zvedne a zmizí v obývacím pokoji.Jdu za nim,ale on zase zmizel.Naštvaně se vrátím zpátky do pokoje a rozhodla jsem se že si půjdu raději lehnout.Po hodině usilovného snažení konečně usnout se tak stalo.
Ráno jsem se probudila a hned jsem vešla do obývacího pokoje.Nikdo tam nebyl,což už jsem se vážně naštvala,vzala jsem si nějaké věci a vyšla jsem před dům.Byl zase krásný slunný den a hrozné vedro.
Šla jsem neustále dál a dál,ale zdálo se mi že chodím pořád dokola.Uslyšela jsem opětovné štěbetání ptáčka,se kterým jsem si hrála předtím před domem.Uviděla jsem ho na malé větvičce a odletěl o kus dál.Šla jsem za ním a došla jsem až na malou pláž.Moře bylo ještě klidné a nádherné.Uviděla jsem však Toma!
Procházel se po pláži,ale už nebyl zahalený.Schovala jsem se zpátky za stromy a vedle něj se objevil Brumbál.Naslouchala jsem co si říkají.Slyšela jsem každé jejich slůvko,protože byl všude klid a naštěstí bylo i to moře lidné.
"Jak se daří Rose?" optal se Brumbál Toma.
"Dobře,ale už by jste jí měl konečně říct,že jste její otec.Dříve nebo později se to od někoho dozví."
Pane bože!Teď jsem nevěděla co dělat.Vyběhla jsem na pláž a rozkřikla jsem se. "Jste oba dva odporní."
Rychle jsem se zase vrátila do lesa a utíkala co mi síly stačily.Doběhla jsem až k domu a vletěla jsem do něj,jako tajfun.Chvíli jsem se uklidňovala a pak jsem si to všechno promyslela.
"Co to říkal Hagrid." Promýšlela jsem si v hlavě.
 


Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 1. ledna 2008 v 11:31 | Reagovat

ty jo super to by me nenapadlo!!

2 Hannah Hannah | E-mail | Web | 4. května 2008 v 21:26 | Reagovat

:)) proč zrovna Hagrid??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama