Má mi pomoct?!

2. ledna 2008 v 17:06 | Arriel
Byla jsem stále nervózní a nevěděla jsem co mám dělat. "Že já a Tom jsme nejsilnější lidé na světě.Ovšem jestli to byla pravda.Takže bych se měla umět odtud přemístit."

Chvíli jsem se o to pokoušela,ale nešlo mi to.Tak jsem chtěla zkusit nějakou jinou možnost.Naprosto jsem se uklidnila a najednou jsem byla ve vedlejším pokoji.Po chvíli jsem se přemístila i ven z domu a taky na moji oblíbenou louku,ale hned jsem se vrátila,abych si mohla ještě něco vzít.Posadila jsem se na pohovku a nastrkala zbytek věcí do tašky.Zachytila jsem se však o svůj medailonek.Bylo to malé srdíčko,ve kterém když jste ho otevřeli byla moje máma a táta.Teda nevím kdo to byl,protože můj otec je přece Brumbál.Teda jestli Tom nelhal.Ale tentokrát jsem si všimla něčeho mnohem divnějšího.Byli to kouzelné fotky,takže se tam postavy pohybovali.
"Pozor tati." Řekla jsem na muže a on uhnul.Za ním se objevila nějaká postava. "Pojď blíž." Řekla jsem a objevil se Brumbál! Takže Tom nelhal,vážně je můj otec Brumbál a já jsem si toho nikdy nevšimla.
Vstala jsem z pohovky a stoupla jsem si ke dveřím.V ten moment jako na potvoru se objevil Tom.
"Počkej Rose." Řekl.
"Na co mám čekat?Až sem dorazí Brumbál a přivítá mě otcovským objetím?" Řvala jsem naštvaně.
"Ne."
"Tak o co ti jde?Celou dobu jsi mi nic neřekl,ale pravda vždycky vypluje na povrch.Co jste si mysleli,že se to nikdy nedozvím?"
"Chtěl jsem ti to říct,ale Albus nechtěl.Říkal že by jsi ho nikdy nepřijala."
"Tak to se nespletl.Nikdy ho nepřijmu a tebe nenávidím.Všechno jednou končí.Myslím že ta chvíle nastala." Řekla jsem a zmizela.
Přemístila jsem se do Bradavic.Vyběhla jsem schody a vešla jsem do společenské místnosti,která byla prázdna.Všichni určitě byli na hodinách.Zašla jsem si pro kufr a naházela jsem do něj věci.Jakmile jsem byla nachystaná,poslala jsem zavazadla k dědovi a babičce domů.
Naštvaně jsem vyšla ze společenské místnosti a odešla jsem k Brumbálovi do pracovny.Ani jsem nezaklepala a vešla jsem dovnitř.
Brumbál seděl za svým stolem a byl naprosto v šoku.
Hodila jsem mu fotku a medailonek na stůl a řekla. "Nejste můj otec a nikdy nebudete."
S těmito slovy jsem odešla pryč.
Vyšla jsem z pracovny a byl čas oběda.Žáci zrovna odcházeli do Velké síně.Před síní jsem uviděla partičku žáků.
"Lily?" řekla jsem a hned jsme se objali.Se všema jsem se přivítala a odešli jsme do síně.
Posadili jsme se na svá obvyklá místa.
"Tak co se stalo?" vyptávala se Lily.
"To je teď vedlejší,ale budu muset zase odejít."
"Proč?" optal se Hugo.
"Nemůžu tady zůstat a ani nechci."
"Co se tu děje Rose?" optala se mě Lily.
"Doopravdy bych vám to řekla,ale nemůžu.Chci vám jen říct,aby jste se měli na pozoru.Zase se za vámi přijdu podívat,jak jen budu moct.Je mi to líto že to tak dopadlo,ale nemám na výběr."Rychle jsem vyběhla ze síně a chtěla jsem se přemístit,ale nešlo to.Tak teď jsem byla nahraná.
Ale vzpomněla jsem si na kruhy,které jsme měli v Bradavicích.Přenášeli obvykle děti domů na konci školního roku.Doufám že půjdou.Došla jsem před kruh,ale nebyla jsem tam sama.Bylo tam hodně studentů z nižších ročníku.Po chvíli dorazila taky moje parta,ale já jsem si nikoho nevšímala a vešla jsem doprostřed toho kruhu.
"Buď opatrná." Řekla Lily.
Přikývla jsem Namačkala jsem uprostřed na zemi nějaké tlačítka a zmizela jsem v něčím domě.Rychle jsem z něj vyběhla a stála jsem jen kousek od Big Bena v Londýně.
Nastoupila jsem do autobusu,plných mudlů a dojela jsem k domu,kde bydlela moje máma.
Vešla jsem do menšího paneláku a zaklepala jsem na číslo 8.S těží mi přišla otevřít a jakmile mě viděla,mále se sklátila.Vešla jsem dovnitř a zatím jsme neřekli jediné slovo.
"Proč jsi mi neřekla že je můj otec Brumbál?" vychrlila jsem na ní,ale ona nebyla vůbec překvapena.Z vedlejšího pokoje vyšel Tom s Brumbálem.Tom byl opětovně zahalený v plášti a Brumbál byl nějaký divný.
"Nevěděla jsem co dělám." Řekla matka.
"Myslím že to nevíš ani teď.Vůbec ses o mě nestarala,proč?"
"Protože jsem nemohla.Chtěli mě zabít,protože jsem tě čekala." Řekla smutně a chtěla se mě dotknout,ale já jsem odstoupila a ani jsem se na ní nepodívala. "Promiň."
"Promiň ti teď nepomůže.A co táta?Co se s nim stalo?"
"Jakmile se dozvěděl,že jsi jiná,raději utekl."
"A co s tím má společného Tom?" optala jsem se a pohled mi spadl na Toma.
"Má ti pomoct a ty jemu." Řekl Brumbál.
"Má mi pomoct?!"vyjekla jsem. "V ničem mi nepomohl,spíš naopak."
"To pochopíš časem." Řekla máma,ale tahle věta už mi lezla na nervy.
"Všechno mám chápat časem,ale co kdyby jste mi to řekli teď!Znám jeho věštbu,řekl mi jí Hagrid.Má najít ženu,takže mu já asi těžko pomůžu."
Všichni se na mě udiveně podívali.
"Hagrid ti řekl tu věštbu?" optal se ještě jednou Brumbál.
"Ano.Že jakmile nadejde čas,pozná lásku která mu změní celý svět a hlavně zabije obávaného černokněžníka." Zopakovala jsem tu věštbu a všichni byli naprosto zdrceni.
"A pochopila jsi ji?" optal se mě Brumbál.
"Ano,ale kde je ta žena co mu dá tu lásku?" Optala jsem se.
Ale něco hrozně studeného a odporného mě chytlo pod krkem a zarazilo mi hůlku přímo do krku.Byl to on,Voldemort.Tom a Brumbál v mžiku vytáhli hůlky a namířili je přímo na nás.Brumbál schoval matku za jeho záda a chránil jí vlastním tělem.
"Dobrý den,vím že je ještě brzy,ale nemohl jsem odolat." Řekl ironicky Voldemort.
Vůbec jsem nevěděla,že si umí dělat legraci.
"Co zase chceš?" Optala jsem se.
"Ale,slečinka ještě nemá sebemenší ponětí co se tu děje?"
"Ne to nemám,ale jestli chcete,můžete mi to všechno vysvětlit."
"Proč se nezeptáš tady kamarádů."
"To nejsou mí přátele,stejně jako vy."
"Páni!Někdo tu má rozepři.Teď ti můžu dát nabídku,dej se na moji stranu a nechám tě žít."
"Proč by jste to dělal?Nebudete z toho mít žádný užitek."
"Ale ano,budu mít z toho velkou radost a také tím zmařím něčí plány."
"Čí plány?"
"Ty nevíš ani jejich nádherné plány?Tvůj otec a tady Tom musejí uskutečnit jeden z největších zázraků celého světa."
"Jakého zázraku?"
"No přece ten divný cit,co k sobě chovají muž a žena.."
"Myslíte lásku?"
"Ano."
"Tím chcete říct že ta věštba,do té věštby jsem zahrnutá i já?"
 


Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 2. ledna 2008 v 20:31 | Reagovat

Týý jo super já si to myslela!!

2 Hannah Hannah | E-mail | Web | 4. května 2008 v 21:34 | Reagovat

Jasne, ta je vždy a všude a do všeho zahrnutá, :o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama