Seznámení.

29. prosince 2007 v 11:39 | Arriel
Nasedla jsme do vlaku z nástupiště 9 a 3/4.Usadila jsem se do volného kupé a už jsem jen čekala kdy dorazíme do Bradavic.

Takže se vám ve volném čase představím.Jsem Darja Grahamová,je mi 16 let a do Bradavic nastoupím jako studentka šestého ročníku. Mněla jsem za úkol studovat v Bradavicích.Byla jsem do Bradavic poslána Ministerstvem kouzel,abych se schovala před jistými lidmi.Nebyla jsem z toho dvakrát šťastná,uměla jsem se o sebe postarat,ale raději jsem to přijala.
Něco málo jsem se o škole dozvěděla.Všichni byli naprosto vedle z toho,že mně do Bradavic přijali,protože o důvodu proč jsem tam byla poslána neví ani sám Brumbál.Jsem z druhého konce světa,proto jsem z části byla také poslána zrovna sem.
Tak a teď nějaké novinky:Slavný Harry Potter porazil obávaného čaroděje Voldemorta a v kouzelnickém světě nastal klid.Neustále však po škole kolujou zvěsti,že se Smrtijedi nevzdají,dokud svého pána nepomstí.Také se vypráví že Draco Malfoy se dal na stranu dobra a je z něho učiněný andílek,ale já tomu moc nevěřím,i když ho vůbec neznám.
Vlak prudce zabrzdil a dav školáků se vyřítil z vlaku.Stěží jsem vyšla ven z vlaku.Ještě že už jsme byli na místě.Nasedli jsme do kočáru a odjeli do školy na uvítací večeři.Se mnou si do kočáru sedli holky z Mrzimoru.Prohlédli si mně od hlavy až k patě a něco si neustále šuškaly.
Jakmile jsme dorazili do školy,šla jsem za profesorkou McGonagalovou,která stála před dveřmi Velké síně.
"Promiňte." Řekla jsem líbezným hláskem.
"Ano?" optala se mně profesorka. "Vy jste určitě Darja Grahamová,nepletu se snad?"
"Ne nepletete."
"Tak pojďte se mnou." Řekla profesorka a šla po mramorové podlaze do jednoho temného kabinetu.Vešla dovnitř a mně nezbylo nic jiného než jít za ní.
V kabinetě byli samé lektvary a různé příručky.Uprostřed místnosti stála židlička a na ní ošoupaný Moudrý klobouk.Něco málo jsem o něm věděla,ale nebylo toho mnoho.
"Posaďte se." Pobízela mně profesorka a zdvihla klobouk.
Sedla jsem si na židličku a profesorka mi dala klobouk na hlavu.Chvíli se nic nedělo,ale po chvíli začal klobouk mluvit.Byla jsem z toho trošku v šoku,ale nedala jsem na sobě nic znát.
"Hodně zvláštních myšlenek máš,ale proč mně nechceš pustit blíž k tvému srdci?" Řekl královským hlasem klobouk. "Rozum také máš,ale nevyznám se v tvém mitru.Nevím kam bych tě poslal,ale doufám že mé rozhodnutí bude správné.Nebelvír!" vykřikly nakonec klobouk a profesorka ho z mé hlavy sundala.Byla naprosto v šoku co klobouk řekl.
"Není vám nic profesorko?" optala jsem se a obě jsme vyšly před kabinet.Jakmile zavřela dveře podezřívavě se na mně podívala.
"Tohle se mi ještě nestalo,aby Moudrý klobouk nevěděl kam přidělit žáka." Řekla ustaraně profesorka a odvedla mně před Velkou síň,do které se hrnul další nával studentů.
"Běžte na uvítací večeři.Hábit a kufry budete mít v pokoji číslo 4." Řekla profesorka a odešla do Velké síně.
Hned jsem šla za ní.Všichni po mně hodili pohled a prohlédli si mně.Odešla jsem až na konec Nebelvírského stolu a sedla jsem si co nejdál to šlo od spolužáků.Profesorka se usadila k učitelskému stolu a už se jen čekalo na projev profesora Brumbála.Moc jsem ho neznala,jen z doslechu a proto jsem také byla vybrána na tuto misi.Nikdo mně tu totiž neznal,protože jsem z jiného konce světa.
Ředitel řekl pár slov a prvňáci se rozdělili do kolejí.Po večeři jsme odešli do společenských místnosti,kde se spolužáci vítali a vyprávěli si zážitky z prázdnin.Jakmile si mně všichni všimli,hodili po mně jen udivený pohled a věnovali se dál diskuzi.
Nenáviděla jsem takové okamžiky a tak jsem si to namířila zpátky na chodbu před Buclatou dámu.Nechápala jsem proč se jí tak říká,ale bylo mi to v celku fuk.Hlavně že jsem znala heslo a to mi stačilo.Šla jsem pořád po mramorové podlaze,až jsem dorazila někam ven.Bylo tam velké nádvoří a přede mnou se tyčila velká věž s hodinami.Sedla jsem si na schody,které byly přímo přede mnou a koukala jsem někam do neznámá.Seděla jsem tam asi tak dvě hodiny a pořád jsem přemýšlela jestli to bylo správné takhle se sem vmísit za zády Brumbála,ale teď nebylo cesty zpět.
Byla už určitě večerka a už jsem se chystala k odchodu,ale zase jsem si sedla,protože na obloze se něco objevilo.Vypadalo to fakt hrozně,byl to velký černý kůň,ale vypadal jako by se právě proběhl ohněm.Bylo to vážné nechutné.Po chvilce kůň zmizel.Seděla jsem tam však dál a zase jsem dumala nad tím vším.
Po mé pravici se však ozvaly cizí hlasy.Myslím že mezi někým byla menší hádka a stále se dotyčné hlasy přibližovaly.Vedle mně se objevila Hermiona Grangerová a Ronald Weasly.Poznala jsem je z fotky co byla v novinách před měsícem.
"Ahoj." Řekla naštvaně Hermiona a zuřivě si ke mně přisedla.
"Čau." Odpověděla jsem jí a Hermiona i Ron si mně prohlédli od hlavy až k patě.
"Jak se jmenuješ?" optala se mně a já jsem se na ní podívala.
"Darja." Řekla jsem a podali jsme si ruku.
"Já jsem Hermiona a tohle stvoření je Ron.Jo a tam je Harry." Řekla nakonec a ze tmy vyšel slavný Harry Potter.
"Snad jí tady nemučíte jako mně." Řekl se smíchem Harry.
"Ha ha." Řekla Ron a ušklebil se.
"No tak promiň." Řekl s úsměvem Harry a poplácal Rona po zádech. "A kdo ty vlastně jsi?" optal se a hodil po mně neznámý pohled.
"To je Darja." Řekla Hermiona a poslala Harrymu vražedný pohled.
"Ahoj.A nedělej na mně ty tvoje pohledy Hermiono,nic jsem ti neudělal." Řekl naštvaně Harry.
Hermiona jen odvrátila pohled a raději se už na nikoho nepodívala.
Harry s Ronem si tam něco mezi sebou pořád šuškali a Hermiona už to nevydržela a naštvaně odešla pryč.
"Myslím že je Hermiona naštvaná." Řekla jsem a podívala jsem se na ty dva.
"To ona je pořád." Řekl s úšklebkem Ron a vydal se za ní.
"A odkud vůbec jsi?" optal se mně vznešený chlapec s jizvou na čele.
"Z daleka." Řekla jsem a snažila jsem se to nějak obejít,nerada jsem lhala ale teď mi nezbývalo nic jiného.
"Aha,takže z daleka,toho jsi mi řekla hodně." Řekl Harry a zaraženě odešel.
Jen jsem si odfrkla a raději jsem taky odešla zpět do hradu.Zastavila jsem se na velké chodbě a nemněla jsem ponětí kde jsem.Zdálky se však ozvaly kroky.Nevěděla jsem co mám dělat,byla už večerka a po Bradavicích se v tak pozdních hodinách nemněl nikdo potulovat.Kroky se stále přibližovali a stále jsem hledala skrýš.Za zády se však někdo objevil a odtáhnul mně někam do tmavého kouta.
Páni mněla jsem fakt nahnáno,nevěděla jsem kdo to je,ale stála jsem k němu zády,takže jsem to ani vědět nemohla.Kolem nás prošel fakt obludný chlapík,myslím že to byl pan Filch nebo jak se mu tady říká.Jakmile kroky odlehli vyšla jsem s neznámou osobou a přede mnou se objevil nějaký chlapec.Byl určitě z vyššího ročníku,ale byl fakt pěknej.
"Nemněla by ses tady tak potulovat,máš štěstí že nás Filch neviděl,jinak by jsme mněli fakt velkej problém." Řekl chlapec a poslal mi fakt úžasnej úsměv.
"Jo,díky." Poděkovala jsem mu a chlapec se vytratil.
Odešla jsem do společenské místnosti,kde už byla jen Hermiona,Ron a Harry.
"Ahoj." Pozdravila jsem je a chystala jsem se k odchodu,ale Hermiona na mně zavolala.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama