Šok

29. prosince 2007 v 16:09 | Arriel
Ležela jsem na tvrdé a studené zemi.Byla jsem v roztrhaných šatech a celá špinavá.

Kolem mě byli jen tlusté,na pohled chladné zdi.Přede mnou se tyčily mříže a za nimi se objevil jeden ze Smrtijedů.
Odemkl a nelítostně mě odvlekl z cely.Snažila jsem se mu vyvlíknout,ale neměla jsem sílu.Odtáhl mě do temného pokoje,ale zůstal stát venku,což mě udivilo.
"Tohle si obleč!" Poručil mi a hodil po mě nějaké oblečení.Jen jsem slyšela jak zamyká.Posadila jsem se na postel a převlékla se.
Byly to dlouhé černé šaty,s velkým výstřihem.Byli až na zem a uprostřed byl rozparek až nad kolena.Rukávy byly do široka a nakonec jsem si rozpustila dlouhé blonďaté vlasy.
Někdo odemkl a vešel do pokoje.Byl to doopravdy on!Tom Raddl,neboli Lord Voldemort.
Byl pořád stejně krásný jako kdysi,když chodil do školy.Trošku si ho ještě z těch dob pamatuji.Mě bylo teprv 17 let,ale v kouzelnickém světě jsem už plnoletá a jemu asi tak 20.
Mě bylo čerstvých osmnáct a jemu asi tak dvacet.
Nechápala jsem,jak se z něho za tři roky mohl stát tak krutý a nelítostný člověk.
"Kdo jsi?" optal se mě chladně a posadil se do křesla,ale pořád se na mě díval.
"Proč jsem tady?" optala jsem se ho.
"Nemáš právo se na cokoliv ptát,takže mi odpověz."
"Jsem Lauren Weayerová."
"To jméno mi něco říká."
"Můj otec je jeden ze Smrtijedů."
"Ano,jistě a matka?"
"Proč se mě na to ptáte,když vás to nezajímá?"
Tom se naštvaně zvednul a postavil se kousek ode mě.Já pořád seděla na posteli a na Toma jsem se ani nepodívala.
"proč jsem tady?" optala jsem se ho opětovně.
"Abych si užil." Řekl a mě to hned došlo.Proto bral dívky a ženy z čistokrevných rodin.
Zvedla jsem se z postele a chtěla ho v rychlosti obejít,ale Tom mě chytil za paži a přitáhl blíž k sobě.Snažila jsem se mu vymknout,ale byla jsem hrozně slabá.Odtáhl mě na postel a svojí váhou mě na ní přimáčkl.Kopala jsem a zmítala se ze strany na stranu,ale nebylo mi to nic platné,Tom byl mnohem silnější.Začal se ke mně sklánět a naše rty se i přes všelijaké pohyby hlavou spojili.Tlačila jsem svýma rukama proti jeho hrudi,ale bezvýsledně.Vnutil si svůj jazyk do mých úst.Po chvíli úpěnlivého boje mě začal líbat na hrudníku a jednou rukou mi vyhrnul šaty od kolena až k bokům.Začala jsem křičet,ale Toma to spíš zesilovalo a pořád nikdo nepřicházel.Už jsem se nemohla ani pohnout.bolelo mě celé tělo a tak jsem Toma nechala ať si se mnou dělá co chce.On však přestal a podíval se mi do uplakaných očí.
Já ho ze sebe odstrčila a odešla jsem ke dveřím.Pokusila jsem je otevřít,ale ony byli zamklé.
Tom se jen ledově zasmál a posadil se.
"Ven se nedostaneš,dokud neřeknu." Oznámil mi chladně.
"To vás baví,pořád někomu ničit život?" optala jsem se ho a raději zůstala stát u dveří.
"Já je neničím,já je beru."
"Nechápu,že s tím můžete žít."
"Když se s tim narodíte,tak je to spíš zábava a ne utrpení." Řekl a navzájem se podívali hluboko do očí.
"Pusť mě prosím." Řekla jsem a pořád jsme se dívali do očí.
"Nemůžu a ani nechci." Řekl a přišel ke mně.
Přimáčkl mě ke dveřím a ruce mi dal okolo hlavy.Cítila jsem jeho sladký dech.Neustále jsme se dívali do očí a teď jsem však viděla úplně jiného člověka,nebyl to Voldemort,ale teď,v tuto chvíli to byl doopravdy Tom.Přiblížil se ke mně o kousek blíž a políbil mě.Já mu polibek opětovala i když jsem nechápala proč.Jemně se mi vpíjel do spodního rtu,odstrčil mě kousek ode dveří a dal mi své ruce kolem pasu.
Já mu je dala okolo krku a přimáčkla jsem se k němu blíž.Někdo však zaklepal a Tom se ode mě odtrhl.Já jsem radši odešla dál od dveří a Tom je otevřel.
"Promiňte pane,ale je tu Belatrix." Řekl jeden ze Smrtijedů.
"Ano,odveďte jí zpátky." Řekl Tom a bez jediného pohledu odešel.
Já jsem dobrovolně odešla ke dveřím,kde už na mě dotyčný Smrtijed čekal.
"Má paní." Řekl,lehce se uklonil a já absolutně nechápala proč.
Odešli jsme zpátky do sklepení,otevřel celu a nasadil mi zpátky okovy na ruce.Přišel tam však ještě jeden a za sebou táhnul nějakou mladou dívenku.Strčil jí ke mně do cely a nasadil jí taktéž okovy.
Dívenka pořád plakala a schoulila se do klubíčka na tvrdou a chladnou zem.
Já se posadila do kouta,přitáhla jsem si nohy blíž k tělu a třela jsem si paže,protože mi byla obrovská zima.
Dívenka se po čase uklidnila,ale vůbec se nepohla.
"Kdo jsi?" optala jsem se jí.
Dívenka se na mě podívala a posadila se.
"Kde to jsem?"
"V domě pána zla." Oznámila jsem jí.
"Co po mě chtějí?Proč jsem tady?"
"To nevím." Řekla jsem jí,i když jsem přesně věděla,proč tu je.
Opětovně přišel jeden ze Smrtijedů a odemkl celu.
Uchopil dívku a chtěl s ní odejít.
"Nech jí být." Řekla jsem a postavila se.K mému údivu jí Smrtijed pustil.
"Musím jí odvést." Řekl a poodstoupil.
"Oddělej mi okovy,hned!" poručila jsem mu a on poslechl.
Sundal mi okovy a já hned vyšla z cely.Potichoučku jsem došla do jedné dlouhé chodby.Zastavila jsem se před dveřmi od Tomova pokoje.Radši jsem šla dál,ale přede mnou se objevil jeden Smrtijed.
"Má paní,musíte se vrátit." Řekl
"Proč?"
"Jakmile pán přijde na to,že jsme vás nechali jít,zabije nás."
"Já tady ale nemůžu zůstat.Promiňte." řekla jsem a obešla ho.Zastavila jsem se však a otočila se.
"Dej mi svůj plášť." Poručila jsem mu,ale on přičaroval jiný.Vzala jsem si ho a přehodila ho přes sebe.Kapuci jsem si nahodila na hlavu,takže by mě neměl nikdo poznat.
Odešla jsem na velké schodiště,pod kterým bylo plno lidí.Mezi nimi jsem rozeznala i otce s matkou.
Sešla jsem schody a mezi lidmi jsem se v klidu ztratila,takže mě nikdo nepodezíral a já si mohla jít kam chci.Někdo však zaťukal jemně na skleničku.Byl to otec a postavil se na schodiště i s matkou.Táta se culil od ucha k uchu a na matce jsem poznala její falešný úsměv.
"Jsem převelice šťasten,že jsme se tu sešli v tak významný den." Začal. "Určitě všichni víte,že má dcera byla pozvána sem k Lordu Voldemortovi,aby zde strávila pár přenádherných měsíců." Já jsem z toho byla doopravdy ve velkém šoku.Vůbec jsem nevěděla,že to všechno bylo domluvené."Áááá,tady jí máme." Řekl otec a já,teda nevím kdo to byl,ale vypadala jako já,se objevila nad schodištěm,obklopena Smrtijedy a ladně došla k otci.
"Teď si připijme,aby se všechno vydařilo." Řekl otec a nadzvedl skleničku.Všichni ho napodobili a každý se trošku napil.
"Má paní." Ozvalo se za mnou.Otočila jsem se a přede mnou stál ten Smrtijed,co mě pustil ven z cely. "Musíte se vrátit." Řekl.
 


Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 29. prosince 2007 v 16:55 | Reagovat

Super to se je úžasny!!!! nenapadlo by mě to ale fakt pekny!!

2 Envy Envy | Web | 30. prosince 2007 v 21:00 | Reagovat

Ty vole tak to je drsný prosím dej tam honem další

3 Enif Enif | Web | 27. ledna 2008 v 20:51 | Reagovat

jeeeeeeeee    voldyho liiibačka :-))))

4 Hannah Hannah | E-mail | Web | 22. května 2008 v 13:23 | Reagovat

Ou...toe šok ještě větší, než kdyby ses probudila, a afričané na tebe křičeli: Jste na měsíci...

Jinak pěkné...:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama