Kdo jsou Uklízeči?

30. prosince 2007 v 8:06 | Arriel
"Promiň,nedokážu bydlet někde,kde mi všichni lžou a nedůvěřujou."řekla jsem a okolo mě a ženy se objevilo modré světlo a my zmizely.

Náhle se přede mnou objevil obrovský zámek,kolem kterého bylo krásné světlo.Když jsem se podívala na čem stojím,lekla jsem se.
"Neboj,nespadneš." Řekla žena s úsměvem.Stály jsme na obláčcích!
"Je to vážně krásné." Řekla jsem s úsměvem.
"Tak jdeme." Pobídla mě a šla napřed.Já hned vyrazila za ní.Prošly jsme hlavní bránou a došly do vstupní haly.Odešla jsme po schodech nahoru a zastavily se u obrovských dveří.Po chvíli se dveře samy otevřely a my vešly do obrovitánské místnosti.Nacházel se tam velký stůl a okolo něj bylo asi 20 starožitných židel.Prošly jsme okolo stolu a došly k dalším dveřím.Ty se také otevřely a za nimi se rozléhala obrovská zahrada,na které byli nějací starší muži v bílých pláštích.Okolo nich skotačily větší děti s ženami.Došly jsme k nějakému mladšímu muži,který se hned postavil a uklonil se mi.
"Leo,jak vidíš našla jsem jí.Teď už je potřeba jí jen zaučit." Vysvětlila.
"Jistě." Řekl Leo a usmál se.
"Tak já půjdu." Řekla žena,uklonila se mi a zmizela.
"Takže,můžeme začít?" optal se a podal mi ruku.
Já jí přijala a přenesli jsme se do města.Leo vypadal jako normální člověk a já také.na mě se taky nic měnit nemuselo. :D
"Co tu budeme dělat?" optala jsem se ho.
"Budeš se učit naslouchat lidem a ne jen sobě." Vysvětlil.
"A jak to mám dělat?"
"Na to musíš přijít sama."
"Tak to bude na dlouho."
Leo se jen usmál a já začla,i když jsem nechápala jak.
"Soustřeď se,zaměř zrak i mysl na jednu osobu." Řekla a já tak učinila.Zkusila jsem to na nějaké mladé dívence a cítila jsem,že si hodně věří.Má z jistých situací strach,ale dokáže se s tím poprat.
"No vidíš a to jsi říkala,že to bude na dlouho." Řekl s usměvem.Leo však najednou zbystřil,cítila jsem od něj strach.
"Co se děje?" optala jsem se ho."
"Někdo mě volá,za chvíli jsem zpět." Řekl a zmizel.
Já jsem odešla na nejbližší zastávku a odjela na kraj města.Vyšla jsem obrovský kopec,kde byla jen samá příroda a zastavila se na vršku.Koukala jsem na celé město.Zavřela jsem oči a cítila ze stromů energii,jakou jsem nikdy necítila.Byl to krásný pocit,ale jakmile jsem svou mysl obrátila k městu,cítila jsem strach,úzkost,ale i lásku.Strach však převládal a tak jsem se otočila zpátky ke stromům.Najednou jsem cítila,že se měním.Jakmile jsem otevřela oči,měla jsem na sobě krásné bílé šaty až na zem.Rozpuštěné vlasy a cítila jsem se úplně úžasně.Přede mnou se objevil Leo,který nemohl zakrýt obdiv.
"No páni a to jsem myslel,že to bude trvat několik let." Přiznal.
"Co se to se mnou stalo?"
"Jsi tím,čím chceš být,jinak by ses nezměnila."
"Jak jsem se změnila?"
"Můžeš dělat věci,které si člověk neumí ani představit.Podle tvé nálady se bude měnit počasí,můžeš rozdávat štěstí i smůlu,nebo dávat život,ale i smrt.Neumíš si představit,jakou v sobě máš moc."
"Jak se mám všechny tyhle schopnosti naučit ovládat?"
"To nevím,musíš to vyzkoušet." Řekl a podal mi ruku.Já jí přijala a my se přemístili.Kousek ode mě ležela nějaká žena.nevypadala moc dobře,myslím,že umírala.
"Nevím co dělat." Řekla jsem vyděšeně.
"Mohl bych jí uzdravit,ale já se proti smrti postavit nemohu,ty ale ano."
Já si klekla k ženě a dala svou ruku nad její ránu.Z ruky se vydalo krásné bílé světlo a přistálo na její ráně,která se hned zacelila a žena se probrala.
"Co jste to se mnou udělali?" optala se žena vyděšeně a postavila se.Koukala na nás a nevěděla,co si o tom má myslet.
"Nebojte se nás,chceme vám pomoct." Řekl Leo. "Pojďte s námi,nebudete litovat."
"kam?"
"Uvidíte." Řekla jsem s usměvem a také se postavila.Žena k nám přišla a Leo nás přenesl zpátky do zámku.Ženu hned odvedl nějaký muž pryč a Leo se ke mně otočil.
"Měla by ses naučit přenášet." Řekl.
"A jaká je tvá rada?"
"Musíš se soustředit a chtít někam jít." Vysvětlil.
Já ho poslechla a po dlouhé chvíli se kolem mě objevilo bílé světlo s malýma hvězdičkama.Náhle jsem stála před mým domem.Lidé kolem mě procházeli,jako bych tam vůbec nebyla,za což jsem byla docela ráda.Radši jsem se vrátila zpátky k Leovi.
"Učíš se hrozně moc rychle,což je dobře." Řekl s úsměvem.Uslyšela jsem něčí hlas,který volal Lea.
"Kdo tě to pořád volá?"
"Moje žena a její dvě sestry."
"Ty máš ženu?"
"Ano a syna Wyatta."
"A jak se jmenují ty dvě sestry a tvá žena?"
"Má žena se jmenuje Piper a její dvě sestry Phoebe a Paige."
"To jako jsou tři sestry,čarodějky,jako z toho seriálu?"
"Ano." Řekl a zasmál se.
"Leo!" ozvalo se znovu,už však zoufaleji.
"Radši půjdu." Řekl a zmizel.Já se také přenesla zpátky na kopec a nabírala energii ze stromů.Po nějaké době se kousek ode mě objevil Leo.
"Neměla by ses tu tak dlouho zdržovat." Řekl a přehodil přes mě bílý plášť.
"Proč?"
"Podsvětí se už dozvědělo,že starší mají nejmocnějšího člověka ve vesmíru a budou tě chtít buď zabít,nebo převrátit na stranu zla."
"Nikdy se na stranu zla nedám,neboj se."
"To jsem rád."
"tak co se stalo,že tě volaly tři sestry?"
"Wyatt vyčaroval živého draka,který teď léta po městě."
"No páni,máš šikovného syna." Řekla jsem s úsměvem.
"No a chtěl jsem tě požádat,jestli by jsi ho nevrátila zpátky.Jinak ho sklidí Uklízeči."
"Kdo jsou Uklízeči?"
"Kouzelníci,co zahlazujou kouzla ve světě."
"aha,takže by uklidili i příčinu zjevení toho draka."
"Ano."
"Jasně,co bych neudělal pro mého učitele."
"Radši mi říkej Leo."
"A já jsem Amy." Řekla jsem a společensky si potřásli pravicemi.
"Můžeš se prosím postarat o toho draka?"
"Už jdu na to." Řekla jsem a přemístila se na nějakou louku.Přehodila jsem si radši kapuci přes hlavu s velký kus ode mě přistál onen drak.Pomalu jsem k němu přišla pohladila ho po obrovitánské ,šupinaté tlamě.Byl fakt krásnej a hrozně hodnej.Kousek od nás se objevil nějaký muž.také světlonoš jako Leo,jen je Leo ke všemu starší.Chvíli jsme se na sebe navzájem dívali po chvíli se za nim objevily tři sestry.Jedna z nich mě chtěla zničit,ale se mnou to vůbec nic neudělalo.Podívala se na ostatní,kteří také vyjukaně zíraly.Podívala jsem se zpátky na draka,který byl náhle hrozně naštvaný.Znovu jsem ho pohladila po tlamě a pošeptala:
"Vrať se zpět a už se nevracej." Jakmile jsem to dořekla,drak zmizel.Otočila jsem se na skupinku a byla ráda,že mi dal Leo ten plášť.
"Díky." Řekla z nejstarších sester,tudíž Piper.Já jsem se usmála,což neviděli a zmizela zpátky na kopec za Leem.
 


Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 30. prosince 2007 v 17:46 | Reagovat

Jéééééé to je boží!!! Moc krásně píšeš!!!

2 Hannah ♪☺ Hannah ♪☺ | E-mail | Web | 12. května 2008 v 15:52 | Reagovat

:)) Překvapívé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama