Hádanka.

29. prosince 2007 v 11:43 | Arriel
Žiju už 4 rokem v Něměcku,ale jsem narozena v České republice.

Přišla jsem do Německa,abych tady vystudovala školu.Naštěstí jsem už měla po škole a rodiče čekali,že se vrátím domů,jenže mě v České republice nikdo a nic nečeká,tak proč bych si pár měsíců nemohla užít za tvrdě našetřené peníze.Rodiče z toho málem švihlo a nebyli rádi,že se vrátím až za nějakou dobu,ale co s tim mohli dělat?Nic!Je mi 19 let,takže jsem naštěstí plnoletá.
Dobře,k něčemu se přiznám,jsem v Německu vlastně jen abych utekla před tragédii,která se mi stala a při které umřel můj bráška.
Tak já vám to celé povyprávím.
Jednoho večera jsme jeli s bráchou z kina a blbli v jeho autě.Bráškovi hrozně záleželo,abych svoje nadání využila.Uměla jsem fakt dobře zpívat a v ČR jsem vystupovala na různých akcích.
No a jeli jsme z toho kina,když se ze zatáčky vyřítil kamion a ozářil nás světlama.Brácha nemohl nic vidět a my se srazili.Brášulka to však nepřežil,ale já ano.Od té doby jsem nikde nezpívala a nějakou dobu jsem s těží promluvila.Proto jsem teď tady v Německu,abych se z obrovské části schovala před minulostí.
Zrovna jsem s kámoškou Marlene v kavárně a popíjíme kafíčko.Marlene je Němka,takže když si chci zanadávat,stačí to říct Česky a ona nemá páru o co GO!
"Tak co dneska podnikneme?" optala se mě znuděně.
"Já nevím.Všechny diskotéky a podniky jsme prošly." Postěžovala jsem si.
Přišla k nám nějaká starší dáma a podala mi lísteček.Poté zmizela.
"No tě pic!" vyjekla jsem.
"Co se děje?" optala se Marlene a vytrhla mi lístek z ruky. "Pane bože!" vykvílela nahlas. "Tam musím!" vykřikla radostí a nadšeně poskočila.
"Ty moc dobře víš,že Nevadu Tan nesnáším." Řekla jsem a zašklebila se.
"Hrajou v klubu kousek odtud,musím je vidět hrát!" řekla a škemrala očima,ať jdu s ní.
"Nikam nejdu!"
"Prosím Jane,stejně by jsme se nudili."
"No tak dobře,máš pravdu."
"Tak já teď půjdu domů a nachystám se.Koncert začíná za hodinu,tak mě čekej u Pekla o 15 minut dříve." Vysvětlila,vstala a odešla.
Já jsem se vydala do mého malého bytečku,který jsem dostala k 18-náctým narozeninám od našich.Sice mi to nedávalo smysl,proč mi koupili byt,když úpěnlivě chtěli ať už přijedu domů,ale teď jsem na to radši nemyslela.
Odešla jsem jen za roh a po chvíli jsem stála před malým panelákem.Odemkla jsem a vyšla do druhého patra,kde jsem otevřela další dveře a vešla do malého bytečku.Hned na levo byla kuchyň s obývákem,jedny dveře do mého pokoje a druhé s koupelnou a WC.
Já jsem se odešla okoupat.Potom jsem si usušila dlouhé,blonďaté vlasy a trošku si je zkudrnatěla.Nakonec jsem si oblékla černé kalhoty s kapsami na každé straně,černé tričko okolo krku a lehkou černou mikinu.Byl červenec a hrozné vedra,což bylo pro vycházky ven jen plus.Už bylo půl osmé,když jsem se vydala před menší salonek s názvem PEKLO.Jakmile jsem došla před vchod,už tam na mě netrpělivě čekala Marlene.
"No kde se couráš!" vynadala mi a společně se zařadily do fronty.Po chvíli jsme si koupili lístky a vtlačili se do salonku.Posadily jsme se k volnému stolu,kousek od obrovského parketu a objednaly si limču.
Seděly jsme tam snad hodinu a všichni už byli nervózní,jestli se bude konečně něco dít.Pak se nějaký muž postavil k mikrofonu.
"Promiňte za opoždění,ale potřebovali by jsme někoho,kdo umí Česky."
"Jane,ty jsi přece Češka." Vychrlila v rychlosti Marlene.Chytla mojí ruku a vytáhla jí nahoru.Muž si toho hned všimnul a poslal za mnou dva bodigárdy.
"Můžete jít s námi?" optal se mě jeden z nich a já s Marlene jsme se zvedli a šly za nimi.
Odvedli nás za podium a potom po větších schodech ke dveřím a na dlouhou chodbu.Prošli jsme kolem 4 dveří,až když jsme došli k posledním,jsme se zastavili.Jeden bodigárdy otevřel dveře a všichni jsme vešli dovnitř.K mému zklamání tam seděla celá skupina NEVADA TAN.
"No super!" postěžovala jsem si.Zůstali jsme stát u dveří a Marlene se nemohla nabažit toho Frankyho.Nenápadně jsem do ní šťouchla a ona se probrala.
"Díky že jste přišli." Řekl nějaký chlapík s úsměvem.
"Tak co potřebujete,ať můžeme vypadnout?" řekla jsem s úsměvem a Marlene mě kopla,což nebylo až tak nenápadné a skupina se jen zasmála.
"Tomáši,přiveď je." Řekl chlapík jednomu bodigárdovi,který otevřel dveře a do pokoje vešla nějaká parta kravaťáků.
(To co je velkým,se jako mluví česky,jen ať se v tom vyznáte.:-) )
"UŽ TADY UMÍ KONEČNĚ NĚKDO ČESKY!" zanadával jeden starej chlap.
"JO,NĚKDO SE TU NAJDE." Řekla jsem a parta se usmála.
"NO KONEČNĚ,JSEM MYSLEL,ŽE TU BUDEME TVRDNOUT CELÉ TÝDNY!"
"JO TO VĚŘÍM."
TAKŽE,MOHLA BY JSTE JIM PŘELOŽIT AŤ SE PODÍVAJÍ NA ÚČET!"
"JASNĚ." "Máte se kouknout na účet."
"Jo." Řekl chlapík a někam zavolal. "Tak,všechno je tam,kde má být,můžete začít hrát." Řekl chlap jen co dotelefonoval a já se jen zašklebila.
"Dejte nám 15 minut." Řekl Franky.
Chlapík přikývl a odešel s kravaťáků i bodigárdy pryč.Já jsem se také chystala k odchodu,ale Franky se mi postavil do cesty.
"Zůstaňte tu,potom máme menší večírek,zveme vás." Řekl a já se koukla na smutnou Marlene.
"Já nevím,domluv se s Marlene." Řekla jsem a Franky přešel k ní.Něco si tam začli šuškat a já vyšla na prázdnou chodbu.
Odešla jsem za roh,kde se nacházela další dlouhá,temná chodba.Vydala jsem se po ní a zastavila se uprostřed.Přede mnou se rozléhalo podium.Lidé co seděli u stolů,nebo pobíhali po parketu mně naštěstí neviděli.Opřela jsem se o zábradlí a sledovala je.Z dálky jsem uslyšela smích.Z poza rohu vyšla skupina a s nimi Marlene.Skupina pokračovala dál a marlene se u mě zastavila.
"Řekla jsem,že na tu jejich párty půjdeme." Řekla a také se opřela o zábradlí.
"Víš moc dobře,že tu skupinu nesnáším."
"Já vím,ale jediný zamyšlenec je Franky,ostatní jsou v klidu i když u Linkeho si nejsem jistá."
"Proč?Ty všechny prokoukneš na první pohled."
"Já vím,jenže on se nějak straní.S nikým moc nemluví a celou dobu co jsem se tam s nima vykecávala,se na mě ani nepodíval." Vysvětlila.
"Konečně někdo zajmavej." Přiznala jsem a usmála se.
Skupina přišla na podium a všichni začli zběsile tleskat.Většina se postavila k podiu a Juri začal lehce bubnovat.Po chvíli se to už rozjelo.Začli písničkou Revolution.Zahráli asi 5 písniček a oznámili,že si dají krátkou pauzu.Odešli z podia a po chvíli se objevili vedle nás.
"Co tu tak stojíte? Proč nejste na parketu?" optal se Juri.
"Ještě jste nezahráli mojí oblíbenou,tak nemám chuť tančit." Řekla jsem a usmála se.
"A jaká je tvoje oblíbená?" optal se pro změnu Timo.
"To neuhodneš."
"Co když jo?" optal se znenadání Linke.
 


Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 29. prosince 2007 v 13:31 | Reagovat

Pááááni tak to je suproví!!! To se mi líbí protože aji já mám moc ráda Nevada tan. Pěkny moc!!!

2 Hannah Hannah | E-mail | Web | 19. května 2008 v 17:42 | Reagovat

heh...vtipné...a pěknéé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama